A Winged Victory for the Sullen a jejich nové album ATOMOS

O projektu sdružující dva talentované hudebníky Dustina O´Hallorana a Adama Wiltzieho pod názvem A Winged Victory for the Sullen a jejich prvním stejnojmenném albu jsem psala již v článku tady. Jejich první deska bylo něco, co dodnes nejsem schopná přirovnat k žádnému dalšímu projektu či skupině. Pokud bych měla velmi zjednodušeně popsat jejich tvorbu, je to vážná filmová hudba. I když s filmem to opravdu nemá nic společného.Jejich hudba nevznikla jako soundtrack k filmu, ale nedivila bych se, kdyby se v nějakém filmu některá ze skladeb objevila. 

Po první desce se oba dva hudebníci nechali slyšet, že jejich spolupráce nekončí a 6. října 2014 vydali další desku - tentokrát s názvem ATOMOS. 

O tom, že bude vydáno další album se mluvilo již od loňského roku. Adam a Dustin se totiž spojili se známým tanečním choreografem Waynem McGregorem. Wayne totiž hudbu jejich první album používal jako podklad při svých tanečních hodinách a studenti na něj reagovali velmi dobře, napsal tedy Adamovi email a domluvili se na spolupráci. Předal jim jen pár obrázků a textu a nechal na jejich představivosti a hudebním umu, aby vytvořili hudbu pro tanec. 

Na základě této spolupráce se Adam a Dustin rozhodli natočit novou celou desku. Oproti jejich první desce se mi deska ATOMOS zdá jako lehký posun k více elektronickým prvkům (např. skladba ATOMOS X). Oba hudebnící to také přiznali v jednom z rozhovorů a tvrdí, že právě Wayne jejich hudbu více posunul tímto směrem. Není to ovšem radikální změna, jen přidání některých prvků. Dalším důvodem je to, že klavírista Dustin měl nějaký čas problémy s rukou, musel si o klavíru odpočinout a hledal tedy jinou formu seberealizace. 

Další, co si o desce troufnu tvrdit je, že je o mnoho veselejší a živější, než jejich prvotina. Možná je způsobeno tím, že na první desce se oba hudebníci potřebovali vypsat ze smrti kamaráda, hudebníka Marka Linkouse (skladba "A Requiem for Static King" je toho důkazem). Naproti tomu na druhém albu se nebáli odvázanějších tónů. Stále se však bavíme o vážnější hudbě. Nečekejte rozpustilé melodie jako má Kylie Minogue.  Je to hudba plná těžkých tónů, nějakou nosnou melodii nehledejte. Podle zahraničních serverů je to tzv. "ambient music" nebo "modern classical". 

Všechny skladby jsou označeny římskou číslicí (např. Atomos VII) Na albu ovšem chybí skladba Atomos IV. Proč,to jsem se nikde nedočetla. Třeba bude jednou vydána zvlášť, nebo se jim tam nakonec nehodila. 

Stejně jako to bylo u jejich prvního alba, bylo také ATOMOS nahráváno ve velkých duchovních prostorech. Je až neuvěřitelné, jakou to hudbě dodává atmosféru, zřejmě způsobenou akustikou kostelů. 

I když album zřejmě neprorazí do žebříčku světových hitparád a je možné,že i u českých hudebních kritiků projde bez povšimnutí, doporučuji mu věnovat pozornost. Není to hudba,co si pustím v autě nebo jako podklad při vaření. Jak jsem již psala na začátku tohoto článku, je to hudba, kterou nejsem schopná přirovnat k ničemu jinému co jsem kdy slyšela. Vážnou hudbu si pustím opravdu jen výjimečně. Ale k albu ATOMOS se budu neustále vracet moc ráda.

I když bylo album vydáno na vinylu, v České republice je nemožné ho sehnat a s poštovným ze zahraničním už vyjde na celkem draho. Já si ho zatím pouštím na Spotify. 

Hezký poslech
Veronika