Zpátky ke gramofonům aneb vinyl je znovu trendy!

V dnešní době si může posluchač vybrat z nepřeberného množství možností poslechu hudby. Hudbu můžeme poslouchat na přes počítač na streamovacích službách, na YouTube, ve formátech jako je MP3 či FLAC, můžeme si poslechnout CD, pustit si DVD, IPod nebo dokonce oprášit staré kazety. Jeden z formátů poslechu hudby se však pomalu dostává zpátky do popředí, a tím je poslech gramofonových desek. Hudba na vinylu momentálně prožívá svůj velký comeback. V roce 2014 se prodalo nejvíce hudby na vinylu od raných devadesátých let. Včele prodejnosti jsou desky od Artic Monkeys, Jack White a jeho Lazaretto nebo remastrované desky od Led Zeppelin. Proč se lidé vrací ke gramofonům?

Vinyl má lepší zvuk. Záleží to samozřejmě na mnoha okolnostech. Jestliže použijete stejný zesilovač, stejné bedýnky a další hi-fi soustavu na poslech nahrávky z CD a z vinylu, zřejmě na první poslech rozdíl neuslyšíte. U digitálních souborů, které prošly nějakou kompresí datovou nebo dynamickou je už rozdíl znát neskutečně. Na celém internetu se vedou sáhodlouhé diskuze o výhodách analogového versus digitálního zvuku, o frekvencích, dynamickém rozsahu nahrávky a podobně. Hudba z vinylu je popisována jako vřelejší, zvuk teplejší a měkčí. Naproti tomu digitální nahrávky jako přesnější a tvrdší. Nejsem odborník na zvuk, a proto tu nechci rozebírat výhody analogu podrobně. Vše záleží také na kvalitě desky, gramofonu, nahrávky jako takové.  Ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že vinyl opravdu zní lépe.  Na nahrávce slyšíte každý nástroj zvlášť.

Vinyl skvěle vypadá. Vinyl koupíte ve skvěle provedeném obalu, často doplněném o texty písní, povídání o interpretovi. Spolu s koupí nové nahrávky dostanete většinou kód na stažení nahrávky v digitálním formátu. Některé vinyly jsou v barevném provedení (například Vypsaná fixa vydala svou poslední desku v růžovém a modrém provedení), nebo jako tzv. picture disk.

Vinyl můžete vzít do ruky. Jak argumentují mnozí fanoušci vinylu, desku můžete na rozdíl od downloadu obejmout. Samotný výběr desky z domácí sbírky, vyndání z obalu a položení na gramofon je příjemný zvyk.

Vinyl nemusí být drahý. Pořízení základní sbírky gramofonových desek nemusí vůbec být nákladná záležitost. A rozhodně je to velmi příjemný koníček. Desky koupíte v antikvariátech a bazarech s hudbou, kterých se v poslední době objevilo hodně. Můžete projít sklepy a půdy svých příbuzných a určitě tam narazíte na staré zapomenuté desky. Cena desky začíná už na 10 Kč a v bazarech se pohybují kolem 250 Kč za lepší desku. Za raritní desky ve skvělém stavu můžete zaplatit i tisíce korun. Cena nového vinylu začíná na 250 Kč (již zmiňovaná Vypsaná fixa) a v průměru se drží kolem 600 Kč. Vyplatí se procházet bleší trhy a zapadlé antikvariáty, protože tam můžete narazit na úžasné desky za cenu dvou piv.

Koupi desky můžete brát i jako investici. Když se o ní dobře staráte, může se vám investice jednou vrátit. Jako příklad může sloužit anglická kapela Soulsavers. Nedávno jsem sháněla jejich starší alba na vinylu a z původní ceny 30 EUR, za které se prodávali desky v omezeném množství před pár lety, se cena vyšplhala hodně přes 300 EUR za použitou desku.

Hudba na vinylu se hůře ztrácí i krade. O nahrávku nepřijdete ani smazáním harddisku, ani útokem hackera.

A proč se na trh gramofonových nadšenců znovu zaměřují nahrávací společnosti a hudebníci? Je to to jeden z mále způsobů jako prodat hudbu. Mladým lidem dnes přijde minimálně úsměvné, že by měli platit za MP3, formát CD je hodně na ústupu, streamovací služby neplatí umělcům skoro nic. Ovšem za gramofonovou desku v pěkném obalu a s bonusem, jako je download zdarma, jsou mladí lidé ochotni si připlatit.

Já osobně gramofon doma mám už asi půl roku a nemohu si ho vynachválit, obíhám bazary a antikvariáty a sháním hudbu. Nejvíce hudbu sice poslouchám v telefonu na cestě nebo v autě, ale jakmile jsem doma, vede jednoznačně gramofon.  Poslech desky je večerní program sám o sobě.

Máte otázky ohledně gramofonu, gramofonových desek? Napište je do komentářů a já vám odpovím přímo v diskuzi, případně v dalším článku.

Hvězdy za železnou oponou

Česká televize  tento podzim hudební fanoušky rozhodně nešetří :-) ČT Art nabídla v posledních měsících skvělý program, který obsahoval například záznam koncertu The Rolling Stones (o kterém jsem psala tady).  Pro mě byl ovšem vrcholem celé podzimní sezóny dokument  s názvem "Hvězdy za železnou oponou". Jeho premiéru jste mohli vidět 25.listopadu 2014.

Dokument pojednává o koncertech zahraničních hvězd, které u nás zahrály v průběhu totalitního režimu od roku 1965. Celý snímek je zakončen vyprávěním o koncertu The Rolling Stones v roce 1990 v Praze na Strahově, který byl symbolem svobody.

Je až neuvěřitelné v jakém strachu a atmosféře probíhaly tehdy koncerty zahraničních hvězd. Pro hudebního  fanouška byl příjezd každé zahraniční hvězdy splněním velkého snu, ale na koncertě, pokud se na něj dostal, se rozhodně odvázat nemohl. Pro hudebníky byl koncert v Československu mnohdy prvním setkáním s komunistickým režimem a stopu to na nich zanechalo tak velkou, že na to dosud vzpomínají, byť je to třeba už i 50 let.

Ve světle oslav 17. listopadu bylo na ČT uvedeno několik dokumentů, ale tento ve mě zanechal největší stopu. Možná je to tím, že jsem hudební fanynka, možná je to tím, že dokument byl podán tak autenticky, že si atmosféru tehdejšího režimu dokáži více představit. Nejsilnějším momentem celého dokumentu pro mě bylo vystoupení The Moody Blues na Karlově mostě, kdy pak za doprovodu písně The Nights in White Satin byly v dokumentu promítány záběry ze srpna 1968.

Buďme rádi za to, že žijeme v demokratickém režimu. Když to převedu na svět hudby, můžeme si pouštět jakou hudbu chceme, kdy chceme a do České republiky může přijet téměř jakákoliv zahraniční hvězda. A našim jediným problémem bude, kde a za kolik seženeme lístky na koncert.

Je skvělé, že Česká televize vysílá dokumenty jako je tento. Shlédnout ho můžete ve videoarchivu pod tímto odkazem:   Hvězdy za železnou oponou - ČT archiv

O samotném dokumentu jsem více napsala pro blog Iluze mínění. Článek naleznete zde: http://iluzemineni.blogspot.cz/2014/11/hvezdy-za-zeleznou-oponou.html

Mimochodem, pokud jste dokument viděli v premiéře právě 25.11.2014, možná jste předtím stačili shlédnout úžasný koncert Artic Monkeys. Opět plusové body pro ČT Art.

Zdroj obrázků: 1

David Crosby - If I Could Only Remember My Name

Jsou desky, o kterých slyšíte tak často, že si je prostě musíte hned pořídit a poslechnout. A pak jsou desky, o kterých jste někde jednou četli v nějakém rozhovoru se nějakým hudebníkem, ale k jejich poslechu se ne a ne dostat. Přesně takto jsem to měla s deskou od hudebníka Davida Crosbyho.

V mém mobilu jsem nosila desku s názvem "If I Could Only Remember My Name" snad půl roku. Deska vyšla jako solová prvotina Davida Crosbyho v roce 1971. Možná proto, že je deska více jak 40 let stará, mě netlačilo nic k tomu, si jí hned poslechnout. Až jednoho brzkého rána na ní došla řada v metru po cestě do práce. Bylo to přesně ta chvíle, kdy jsem ospalá neschopna soustředění na nějakou literaturu zalovila ve své hudební knihovně, abych si poslechla tedy alespoň něco, co jsem dlouho odkládala. Hudba mě probudila dokonale.

David Crosby je americký kytarista a zpěvák známý především jako zakládající člen kapely The Byrds (hity jako "Turn, Turn, Turn" nebo "Mr. Tambourine Man") a superskupiny Crosby, Stills, Nash and Young. Působil a stále působí i sólově a vydal celkem 4 sólové desky, přičemž poslední vyšla letos pod názvem "Croz".

Na své první sólové desce Crosby ukázal, jak moc je vynikají muzikant a jak skvělý má cit pro hudbu. Je to album na první poslech pohodové. Když si ho pustíte podruhé, potřetí, pokaždé vás překvapí nové detaily, které jste na desce předtím neslyšeli. Mám to s touto hudbou stejně jako třeba s  Jimi Hendrixem - v hudbě je tolik malých detailů, že je potřeba si to poslechnou vícekrát a když si album pustím po letech, budu stejně překvapená a okouzlená, jako na první poslech.

Jeho hudba bývá popisována jako transcendetální, relaxační, spirituální. Já bych ho spíše popsala jako pohodový rock, pomalejší hudba plná kytar a vynikajícího hlasu! Kytary je tam opravdu hodně. Narozdíl ale například od písní třeba Santany mě to vůbec nevadí. U hudby zmiňovaného Santany nebo třeba Michala Pavlíčka mě kytarová sóla začnou po chvíli nudit a trochu vadit. Je to na úkor hlavní melodie. Nejsem muzikant,abych tato sóla ocenila. U Davida Crosbyho si to naopak užívám! Možná proto,že i když je píseň instrumentální,nebo bez textu jen s popěvkem,kytara se víceméně drží hlavní melodie. Vše je naprosto vyváženo. I přes skvělou harmonii obsahuje každá píseň nějaký nápad a má svůj osobitý náboj. Jako závazek do dalšího měsíce si dávám poslechnout si další jeho alba. Jestli se mi tedy podaří odtrhnout se od tohoto prvního.

Jako ukázku jsem vybrala píseň Cowboy Movie.

Přeji příjemný poslech.

Veronika

Zdroj obrázků: 1 a 2